SOUČASNOST – nynější podoba obce

Obec se neustále obnovuje a rozvíjí. Počínaje rokem 1997, kdy byl do obce zaveden telefon, přes plynofikaci až po zakoupení počítače na obecní úřad (1999). O dva roky později byl zaveden počítač i do místní knihovny, kde je nyní občanům k dispozici internet zdarma. Ve Vážanech se postupně obnovují silniční komunikace. Poslední obnova proběhla v srpnu 2007, kdy byl opraven úsek silnice v Horních chaloupkách. V létě 2006 byl zprovozněn nový tenisový kurt, který slouží i na volejbal a nohejbal. Na vybudování kurtu přispěl i Jihomoravský kraj prostřednictvím Programu obnovy venkova. V roce 2007 se vybudovalo nové sociální zařízení v kulturním domě. Každým rokem je zde pořádán dětský den, dětský karneval, plesy, hodová zábava, mikulášská nadílka, různé besedy a akce na tenisovém nebo fotbalovém hřišti. O řadu kulturních akcí se v obci stará sbor dobrovolných hasičů.

Historie obce Vážany

Vážany byly pravděpodobně osídleny v nejmladší době neolitické, tzv. průmyslnickou kulturou. Svědčí o tom vykopávky na kopci Vejštice jižně od Vážan, kde byly nalezeny kamenné nástroje i pět tzv. zvoncovitých pohárů, dvě mísy a tři malé džbánečky, což je důkazem osídlení lidem s kulturou zvoncovitých pohárů z doby bronzové.

První zmínka o Vážanech pochází z 12. století. Podle listiny datované roku 1167 daroval olomoucký kníže Ota (patrně Ota III.) litomyšlskému klášteru tři vsi na Moravě – Pamětice, Vážany a Říkovice, k čemuž přidal župan Bavor všechny své vsi na Moravě mimo jednu a olomoucký arciděkan Radovan ješte zemi ve Vanovicích.

Panské rody v době předhusitské sídlily většinou na hradech a dvorech. Takový dvůr se připomíná od r. 1373 i ve Vážanech. Jsou známa i jména vladyků a jejich erb.

Knínický hvozd byl velmi řídce zalidněn. Proto dal opat kláštera Robert r. 1250 Veličovi a Štedroňovi z Uhřic les kolem říčky Skřípova (o tento les měl dříve klášter dlouhé spory s Heřmanem z Letovic), aby tam založili ves Veličinu Lhotu. Ves byla skutečně východně od Vážan založena, po hustitských válkách však zpustla a v r. 1511 ji bratři Jiřík a Václav Kolesové z Rakových prodali Vážanům. Na zaniklou ves dodnes upomíná název lesní trati Lhotka. Od konce 16. století patřily Vážany také hradišťskému klášteru.

Následky třicetileté války byly pro Boskovicko nedozírné. Ne však pro všechny obce. Poddaní šebetovského panství, kam Vážany patřily, byli v posledních letech ušetřeni veškerých pohrom. Zavázali se totiž platit Švédům pravidelnou kontribuci (platili ji ještě v prosinci 1648) a dostali za to od Švédů ochranný list (Salva Guardia), který je chránil před pleněním. Doposud se zachovala Salva guardia podepsána švédským komandantem v Olomouci Valentinem Wientirem. V důsledku toho nebyly ve Vážanech žádné zpustlé grunty. Zůstalo jich zde všech 20. Zpustošení země třicetiletou válkou mělo za následek zvyšování robotní povinnosti, dávek a platů. Proto docházelo často ke sporům mezi vrchností a poddanými. Tak např. v roce 1626 se vzbouřili Kníničtí a poddaní z okolních vesnic a odmítali robotovat. Císař Ferdinand III. rozhodl spor ve prospěch hradišťského kláštera a pro výstrahu byli dva poddaní popraveni. Obdobně vystoupil klášter v roce 1663 proti svobodám vážanským. Vážanští byli totiž od r. 1556 od robotní povinnosti osvobozeni a tuto svobodu si i nadále uhájili. Vážany měl v této době právo pečeti. Na pečeti měli radlici, kolem ní pět hvězd. V roce 1662 si zřídila vrchnost ve Vážanech nový dvůr, ke kterému připojila do pěti selských gruntů 194 měřic půdy. Tento dvůr stojí v obci dodnes. Nad vraty je erb s letopočtem 1685. Téhož roku byl založen ve Vážanech i kostel.

Při nové úpravě robot podle patentu roku 1775 byly roboty zavedeny ve všech městečkách a vesnicích kromě Vážan. Všechny obce si stěžovaly tehdy na vrchnost a požadovaly, aby mohly užívat alespoň dříví z lesů. Po zrušení hradišťského kláštera byly na šebetovském panství přeměněny roboty na robotní plat. Vážanští nic neodváděli a ani nepožadovali chodit na dřevo do panského lesa, protože z 468 měřic lesa, 12 vesnic sebětovského panství, patřilo vážanských 393 měřic. Tohoto bohatství si vždy velmi vážili a chránili je. V roce 1839 totiž hrabě Strachavic ze šebetovského panství začal po vážanských požadovat dávky a usilovat o převedení vážanských lesů po dvoji správu. Tenkrát se postavili vážanští tvrdě proti němu. Na 20 sedláků bylo v Olomouci uvězněno a do vesnice bylo povoláno 100 vojáků. Pod vedením rychtáře Zvejšky a s přičiněním vychovatele hraběcích dětí Brechta obhájili vážanští opět svoje privilegia.

Na počátku 20. století mívala naše vesnice 350 a 400 obyvatel. Dnes má 204 obyvatel, 100 domů. Obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím, potom dojíždělo za prací i do průmyslových podniků. V 1. světové válce padlo 17 občanů. Od roku 1850 – 1960 patřila obec pod politický a soudní okres Boskovice. 19. 4. 1925 byl u nás založen hasičský sbor (historie hasičského sboru ZDE). Dne 16. června 1930 navštívil naši obec první prezident T. G. Masaryk. Do roku 1976 měly Vážany svoji samosprávu, 1976 – 1990 pak společný národní výbor s obcí Knínice. Na přelomu 19. a 20. století byla vybudována přes naši obec železniční trať Skalice nad Svitavou – Chornice. Vážanští však musejí chodit na železniční zastávku, která je vzdálená od obce 0,5 km. Občané mají k dispozici autobusovou dopravu. V 30. letech 20.století byla provedena elektrofikace obce. Během 2. světové války bylo budováno severně od obce dálniční těleso Vratislav – Vídeň. V 70. a 80. letech byl budován vodovod a kanalizace.